Česko Slovensko má talent – Chtěl bych protančit celý život

„Chtěl bych protančit celý život!“ netají se svým životním snem talentovaný František Šimčík (11 let), malý „Jackson“ z dětského domova...

Už na prvním pražském castingu způsobil malý František poprask: na první pohled působil dojmem nesmělého zakřiknutého kluka, který těžko může něčím ohromit, ale jakmile zazněly první tóny Jacksonova hitu a František odtančil prvních pár kroků, jako by se z něj stal jiný kluk. Suverénní sebevědomý tanečník, který má pod kontrolou každý pohyb svého těla, při jehož tanci žádný krok nechybí, ani nepřebývá. Už tehdy bylo jasné, že soutěž právě získala jednoho z horkých favoritů a František bez všech pochybností postoupil do divadla.

Stejně jako poprvé, i do druhého kola Františka doprovázel ředitel dětského domova z Lipové ve šluknovském výběžku, kde František odmalička žije. „Je nás celkem 9 dětí, já jsem nejmladší. A všichni jsme šli do děcáku," prozradil František při natáčení rozhovoru před svým vystoupením. „Maminku i tatínka mám, někdy si mě k sobě berou na návštěvu... Ale víc za mnou chodí starší brácha nebo sestry," odkrýval František svůj smutný příběh. V současné době je s ním v dětském domově už jen jedna sestra, 14letá Věra, ostatní sourozenci jsou dospělí – nejstaršímu je přes 30 let. „Taneční talent měli v genech snad všichni Františkovi sourozenci... Ale jen František a jeho sestra Věra se tomu věnují více než ostatní. František chodí dokonce do dvou tanečních kroužků,“ říká ředitel DD Leoš Moravec. František si prý Jacksonovy choreografie zamiloval už jako malý kluk, podle DVD se naučil tančit a od té doby už se prý jen zdokonaluje. „Bylo roztomilé, když ve svých čtyřech pěti letech dokonale kopíroval Jacksona – a už tehdy bylo jasné, že je v něm obrovský talent,“ vzpomíná ředitel Moravec. František je prý fajn kluk, kterého mají v domově všichni rádi. Občas si prý sice zazlobí, ale navzdory tomu, že je v rámci domova díky „Talentu“ hvězdou, sláva mu podle pana ředitele rozhodně nestoupla do hlavy. „My všichni tady máme Františka odjakživa spojeného s tancováním a teď je rozdíl akorát v tom, že ho uvidíme tancovat v televizi,“ říká ředitel. „Ale samozřejmě mu držíme palce. Kdyby záleželo na mně, já bych mu ze všeho nejvíc přál, aby mohl vyrůstat v nějaké fungující rodině... Ale hlavně ať je spokojený sám se sebou,“ dodává pan ředitel Moravec. Když František předvedl svůj talent před hvězdnou porotou v pražském Národním divadle, sklidil upřímný obdiv a ze strany nadšených diváků dokonce aplaus vestoje. Štěstí v jeho tváří se chvílemi mísilo s roztomilými rozpaky, ale pak Františka přemohla euforie z jeho úspěchu, který si tenhle nenápadný a tichý kluk z dětského doma užil naplno. Jeho vystoupení patřilo k těm, při nichž i ti největší cynici tajně zamáčkli slzu dojetí. A nešlo než nesouhlasit s větou moderátora Jakuba Prachaře, který pronesl to, co všichni ve skrytu duše cítili: „Rodiče, kteří malého Františka odložili do dětského domova, svého rozhodnutí budou litovat...“