Česko Slovensko má talent – teplákové překvapení i tanec na vysokých nohou

Jediná originální talentová show ČESKO SLOVENSKO MÁ TALENT se přehoupla za svou polovinu a zná dva další finalisty. Jsou jimi sestry Zuzana a Katarína Winklerovy a svérázná taneční skupina Křečkovi muži.

Přestože o postup do finále bojovalo jako vždy osm soutěžních čísel, diváci jich viděli devět. Čtvrtý finálový večer totiž zahájila písničkou kapela NightWork, díky dokonalé teplákové image k nepoznání maskovaná za odpudivé váguse. Moderátor Jakub Prachař jako jeden ze členů kapely přitom nemohl chybět, proto na chvíli odložil mikrofon a chopil se kytary. Martin Pyco Rausch se spolu s dalšími desítkami diváků, kteří zaplavili pódium, skvěle ujal role tančícího křoví.

Tomuto nesoutěžnímu číslu fandili všichni diváci v sále bez rozdílu. Když už si populární kapela vyzkoušela, jaké to je být v rolích soutěžících, musela si vyslechnout i verdikt poroty. Lucie Bílá si vymínila: „Hodnotit chceme, obzvlášť když jsou to hezcí kluci maskovaní za tohle.“ Jan Kraus přiznal, že v teplácích strávil půlku života, proto k nim má trochu zvláštní vztah.

Kapela NightWork nikam postupovat nemusí, ta už si své místo v showbusinessu našla. Ale čtvrtý finálový večer na brněnském výstavišti posunul o krok blíž ke splnění velkého snu sestry Katarínu a Zuzanu Winklerovy, které dostaly od diváků nejvíc hlasů a postoupily rovnou do finále. Lucie Bílá k nim držela hodně dlouhý proslov, ve kterém vysvětlila, že tento finálový večer ji někteří účinkující nenadchli tak, jak očekávala. Ale že Katka se Zuzkou si skvěle vybraly skladbu, krásně ji zazpívaly a postaraly se o to, že finále soutěže bylo takové, jaké si Lucie představovala. Jaro Slávik jim řekl: „Slečny, vy nevíte, jak jsem rád, že vaši rodiče nejsou mediálně známí a bohatí. Ty národy by vám vaše krásné zpívání neodpustily!“

Obě sestry byly z postupu nadšené a vypadalo to, že mu ani nechtějí uvěřit. Těšily se hlavně na to, až si po dvou náročných dnech konečně odpočinou. A sundají nadýchané šaty. „Jsou krásné, připadáme si v nich jako princezny, ale jinak jsou trochu nepraktické. Obzvlášť když potřebujte jít tam, kam všichni chodí pěšky,“ smály se. Obě by se v budoucnu chtěly zpěvu věnovat, ať amatérsky, nebo profesionálně, a přemýšlejí o studiu na konzervatoři. Mladší Katka je ještě na základní škole, starší Zuzka studuje gymnázium. Obě chodí do základní umělecké školy na zpěv a hrají na klavír a obě baví i tanec. Svůj postup do semifinále prý nijak zvlášť neoslavily, ale to, že jsou ve finále, určitě oslaví. Co si koupí, když si chtějí udělat radost? „Něco dobrého na zub. Obě totiž máme rády sladkosti,“ řekly usměvavé slečny.

Během čtvrtého semifinálového večera od porotců několikrát zaznělo, že někteří účinkující poněkud zklamali očekávání do nich vkládaná. Něco podobného si vyslechla i parta svérázných tanečníků, která si říká Křečkovi muži. „Vy tu vystupujete jako taneční skupina? Proč jste tedy netancovali? Bylo tu žalostně málo tance,“ říkal například Jaro Slávik. „Vaše vystoupení se mi zdálo trochu přesycené, mám z něj dojem, že jste hodně chtěli. A taky jste nasadili laťku hodně vysoko vystoupením v divadle,“ hodnotila Lucie Bílá. Televizní diváci ale názor poroty nesdíleli a poslali tolik hlasů, že se skupina z Hradce Králové dostala do závěrečného rozstřelu. Jak je to tedy s Křečkovými muži? Tančí hodně, nebo málo? „Myslíme, že tancujeme dost, ale především pro publikum, které chceme pobavit. Proto se nesoustředíme jen na tanec samotný, ale chceme, aby naše vystoupení byla hlavně show, díky které se bavíme i my.“ Pánové, kterých je čtrnáct, se takto spolu baví už deset let, jméno si dali na počest svého zakladatele Michala Křečka. A baví se různě. Například taky hrají divadlo. „Napíšeme si hru, sami si ji zrežírujeme a nazkoušíme. Taky zpíváme. A už několik let organizujeme v Hradci Králové ples. Zkrátka se rádi vídáme a vymýšlíme blbosti. Přestože jsou mezi námi lidi různých profesí – politolog, dva piloti, odborník na mapy –, rozumíme si a rádi se vidíme. A to je hlavní.“ Křečkovy muže spojuje kromě přátelství i smysl pro humor a recesi. Před časem se vyhecovali, že postoupí-li alespoň do semifinále, nechají se všichni tetovat. Dostali se ještě dál. Tak uvidíme, čím nás příště překvapí.

Zatímco Křečkovi muži měli důvod k radosti, Lucie Smolíková a její pejsek Angel odešli s prázdnou. Na chvilku dostali naději na postup, když se ocitli ve finálovém rozstřelu, ale verdikt porotců nezazněl v jejich prospěch. Lucie s Angelem, kterého většina lidí ze štábu obdivovala už na prvních castinzích, představovali dokonalou souhru psa a jeho pána. Lucie pak předvedla, jak se díky Angelovi seznamuje s muži. Jan Kraus vystoupení chválil, ale podotkl, že tato čísla mají své limity. A pak vysvětlil Lucii: „Když jdete s takovým psem třeba po parku, těžko si budete hledat partnera, protože on ho bohatě nahradí!“ Jaro Slávik zhodnotil: „Je sice pravda, že toho zvířata nedokážou tolik, ale na druhou stranu Angel dokázal víc než někteří předcházející semifinalisté.“ Lucie se trochu bála, že Angela, čtyřapůlletého pejska plemene border kolie, rozruší hlasitá hudba, skandování fanoušků a vůbec chaos, který s sebou nese živé vysílání. „Ale vystoupení zvládl perfektně. Sestava je úplně nová, vymýšlela jsem ji dva měsíce. Poslední dobu mě trápil zánět šlach, nemohla jsem skoro chodit, tak nám tři týdny tréninku utekly. Ale přesto jsem spokojená s tím, co dnes Angel předvedl i jak nás hodnotil pan Slávik. Angel ukázal spoustu nových prvků – třeba momenty, kdy se odráží od mého těla, pak hrabání na místě nebo gesto, kdy se stydí.“ Dokázal by to, co Angel, jakýkoliv pes? Lucie myslí že ano. „Důležité je pejska správně motivovat, aby pro něj trénink byl zábava, a ne práce. Já začínám pamlsky, ale pak mu dávám za odměnu frisbee, která miluje.“ Po vystoupení dostal Angel taky jedno. A tak nadšeně si s ním hrál, až málem zbořil část dekorace.

Dva dny příprav na nedělní semifinále byly náročné pro všechny, ale možná o něco náročnější byly pro pětici mladých mužů, kteří si říkají Long Vehicle Circus. Tito pánové sice měli nad veškerým děním poněkud nadhled, ale spoustu hodin museli strávit na chůdách. A na závěr večera už se na svých dřevěných nohou sotva drželi. Patřili k favoritům tohoto kola, ale porotci z jejich vystoupení nebyli úplně nadšení. Jaro Slávik mluvil o tom, že vystoupení bylo dlouhé, nudné a bez nápadu, Jan Kraus vysvětlil: „Neřekl bych, že nemělo nápad, ale že se nápadama vyvraždilo. To je česká specialita. V divadle jste byli extravagantní, půvabní, ale teď jste vymysleli příběh a komické prvky, které pro mě všechno zničily.“ Pánové byli hodnocením porotců trochu zaražení. „Zatímco naše vystoupení na castingu bylo hlavně taneční, tohle bylo spíš divadelní a zřejmě porotcům nesedlo. Chtěli jsme předvést něco jiného, aby se žádný prvek pokud možno neopakoval. Překvapila nás slova pana Slávika, že prý to byla nuda. A co by nebyla nuda? Byl tam příběh, taneční prvky, akrobacie, pády,“ přemýšleli chůdaři. V jednu chvíli dokonce tancovali waltz. Unaveně vtipkovali, že pro někoho z nich bylo složité zatančit ho na zemi, natož na chůdách, pro jiného zase naopak. Na chůdách šel tanec dobře, na vlastních nohou hůř. Jak vysoko se chůdaři pohybují? „Jsme ve výšce 2,8 metru a chůdy máme různě dlouhé tak, abychom na nich byli stejně vysocí, takže plus minus metr. A náš nejvyšší kolega je má dvoumetrové.“

Během čtvrtého finálového večera se divákům představilo snad nejvíc zpěváků. Mezi nimi výrazně vynikala Zuzana Sapárová s početnou jazzovou kapelou F Dur Jazz Band. Byla sice jedna z mála, kterou porotci velmi chválili, ale bohužel došlé hlasy na postup do finále nestačily. Zuzana měla několik důvodů k nervozitě. Bála se, aby nespadla z dortu, jak si překřtila dekoraci na jevišti, na níž stála, aby si nepřišlápla šaty a aby vydržel její angínou handicapovaný hlas. Divákům zazpívala písničku The Golden Eye ze známé „Bondovky“, která s jazzem nemá moc společného. „To je pravda, ale tuhle skladbu mám ráda, tak jsem kluky z kapely přesvědčila, aby ji nazkoušeli.“ Zuzana je talent od pánaboha. Její hlas posluchače zvedá ze židlí, ona se přitom nikdy zpívat neučila. „Jsem vyučená kosmetička a mám ekonomickou nástavbu. Zpívala jsem si jen tak doma s kytarou, táta mi dal vědět, že nějaká kapela hledá zpěvačku, tak jsem se jim šla představit a už s nimi zůstala. To bylo před deseti lety. S F Dur Jazz Bandem vystupuju šest let,“ vysvětluje.

Další nezapomenutelnou zpěvačkou byla svérázná dáma Magdalena Lippke, která zazpívala písničku doplněnou mafiánskou choreografií. Jaro Slávik skláněl pomyslný klobouk před její vitalitou, ale řekl, že vystoupení se mu nelíbilo. „Vy asi víte, že do finále nepůjdete. Ale jste skvělá a určitě zpívejte dál, držím vám palce. Je krásné to, že se umíte bavit,“ řekla Lucie Bílá. Paní Magdalena pochází ze Slovenska, ale 10 let žila v Chicagu a 25 let na Floridě. Přesto mluvila svou rodnou řečí perfektně a bez cizího přízvuku. V zahraničí zpívala a jednu dobu také pracovala jako barmanka. Později se s druhým manželem dostala k úplně jinému oboru – byli subdodavatelé žuly, mramoru, dlažby a dalších materiálů. V té době už ale paní Magdalena bojovala s rakovinou. „Zpěv a práce mi zachránily život, díky nim jsem neměla čas zabývat se příliš svou nemocí,“ říká.

Práce barmana by se líbila i sedmnáctiletému Antonovi Toráčovi z dětského domova v Topolčanech. Po jeho vystoupení se Lucie málem pohádala se svými kolegy porotci. I ona věděla, že Antonovo vystoupení má k dokonalosti daleko, ale chtěla alespoň zmírnit drsné hodnocení, které si vyslechl, ještě než začal vůbec zpívat. Jaro Slávik v medailonu před jeho vystoupením prohlásil: „To, že je Anton ve finále, považuju za totální úlet ve své kariéře.“ Anton byl z drsného hodnocení trochu smutný, ale chuť zpívat dál mu to nevzalo. „Nepřišel jsem postoupit, chtěl jsem hlavně napravit to, co jsem pokazil v divadle. Zpívat budu určitě dál, protože to dělám rád.“ Anton studuje na konzervatoři v Bratislavě hru na bicí. Rád by jednou měl vlastní kapelu, ale bavilo by ho i učit děti na základní umělecké škole. A láká ho i povolání barmana. „Rád bych v životě něco dokázal, třeba i udělal díru do světa. Alespoň malou. Život je snesitelnější, pokud má člověk nějaký cíl. A já jich mám víc,“ říkal kluk, který rozhodně ví, o čem mluví.

Spoustu plánů do budoucna má i tříčlenná taneční skupina Salut Roma. Její členové zároveň vědí, že člověk míní, ale porotci soutěže mění. Původně šestičlenná skupina dostala od porotců nabídku s podmínkou: dál půjdou, jen když se rozdělí. Takže v boji pokračovali kluci, ženská část skupiny fandila v hledišti. „Já jsem nadšená. Nejdřív jsem si říkala, jestli jsme vám neublížili, když jsme vás rozdělili, ale ne. To, co jste předvedli, byl důkaz, že to byla správná volba. Jste geniální, nechápu, jak jste to dělali,“ chválila je Lucie Bílá. Tancují šest, devět a dvanáct let a všechno se učí sami. Na jejich vystoupení bylo vidět, že tanec je jejich život. Však taky do budoucna sní o tom, že by měli vlastní školu, kde by učili děti tancovat. „Bylo by fajn, kdyby do ní mohly chodit děti z chudých rodin a něco se naučily, místo aby se jen flákaly na ulici,“ říkali.

Chcete vidět, kdo další postoupí do finále? Pak se dívejte opět příští neděli 7. listopadu ve 20.00 hodin na Primu a JOJku na další přímý přenos jediné originální talentové show ČESKO SLOVENSKO MÁ TALENT.

Zdroj: Prima

Gabriela Straková

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10